- Kristýna Zábojníková
Za poslední roky se mnoho služeb přesunulo do online prostředí. Z pohodlí domova si lze v dnešní době koupit téměř cokoliv a od sdílení informací pro široký okruh osob nás dělí pouze jedno kliknutí. Proto Evropská unie podnikla kroky k většímu zajištění bezpečného, důvěryhodného, transparentního a předvídatelného online prostředí napříč svými členskými státy.
Nařízení o digitálních službách (DSA)
Nařízení o digitálních službách (dále jako „Nařízení“ nebo „DSA“), v angličtině známé jako „Digital Security Act“ je nařízením Evropské unie zaměřující se na regulaci provozovatelů platforem typu Youtube, Instagram, Allegro a dalších podobných služeb. Nařízení nabylo účinnosti dne 17. února 2024.
Cílem je reagovat na dynamický vývoj online platforem a služeb a nárůst počtu osob, které tyto služby využívají v každodenním životě. Modernizace a zlepšení regulatorního rámce digitálních služeb v Evropské Unii se zaměřuje na silnější ochranu uživatelů v online prostředí včetně transparentnosti, omezení dezinformací, mechanismů nahlašování nezákonného obsahu a dalších povinností – to všechno si Evropská unie od nařízení slibuje.
Co jsou digitální služby?
DSA se týká služeb, které označuje jako „digitální služby“. Jedná se o různé online platformy a služby včetně sociálních sítí, online tržišť, hostingu atd. Reálně si pod tím můžeme představit například:
Poskytovatele veřejných WiFi sítí nebo VPN
Ubytovací a cestovní platformy
Sociální sítě
Platformy na sdílení informací
Platformy umožňující obchodování
Služby cloud computingu
Internetové vyhledávače
Reverzní proxy servery
Kdo spadá pod DSA?
Nařízení dopadá na široký okruh poskytovatelů digitálních služeb. Zprostředkovatelé jednotlivých služeb musejí od 17. února 2024 respektovat povinnosti, které jim Nařízení ukládá. Mezi tyto služby se pak řadí služba prostého přenosu, služba ukládání do mezipaměti a hostingová služba.
Princip požadavků DSA
Specifikum Nařízení je zavedení asymetrických pravidel. Povinnosti neplatí pro všechny subjekty stejně, ale odvíjí se od toho, jak velký společenský a ekonomický dopad daný zprostředkovatel má. Povinnosti se tak dělí do určitých skupin, a postupně se stupňují.
Dodatečné povinnosti budou platit pro provozovatele velmi velkých online platforem a vyhledávačů. Konkrétně se pak jedná o subjekty, které mají průměrný měsíční počet aktivních příjemců jejich služeb nejméně 45 milionů. Nálepku velmi velkého provozovatele jim potom udělí Evropská Komise. Aktuální seznam všech těchto subjektů naleznete zde.
Mezi velmi velké provozovatele patří například LinkedIn, Booking.com, YouTube, Zalando nebo Google.
Konkrétní povinnosti podle DSA
Největší důraz je kladen na povinnost transparentnosti a sdílení informací, ať už ve smyslu zveřejnění kontaktních údajů, informací o postupech moderace obsahu nebo pravidel pro vyřizování stížností. Tyto povinnosti platí pro všechny zprostředkovatele.
- Pokud subjekt poskytuje hostingové služby nebo provozuje online platformy, tak už na něj spadají povinnosti navíc. Musí mít zavedený mechanismus na ohlašování nezákonného obsahu, a každé omezení obsahu jasně a konkrétně odůvodnit.
- O něco přísnější povinnosti dopadají na poskytovatele online platforem, kde se navíc klade velký důraz na moderaci nejen nezákonného obsahu a tvorbu mechanismů pro stížnosti a nahlašování ale i na regulaci publikování reklam. Zvláště se pak zaměřuje na ochranu nezletilých.
- U platforem, které zprostředkovávají místo pro obchodování, je kladen důraz na to, aby znaly obchodníky, kterým svůj prostor nabízí. Kromě toho by měly náhodně ověřovat zákonnost nabízeného zboží a služeb a v případě jeho porušení informovat spotřebitele.
- Poslední kategorií s nejpřísnějšími povinnostmi jsou velmi velké online platformy a internetové vyhledávače. Nejzásadnější povinností je požadavek na analýzu rizik souvisejí s poskytováním služeb, a následné zavedení příslušných opatření.
S Nařízením DSA nám vznikají i dva nové statuty. Pozice důvěryhodného oznamovatele a prověřeného výzkumného pracovníka mají za úkol kontrolovat obsah a odhalovat systémová rizika.
Role Českého telekomunikačního úřadu
Nařízení neukládá povinnosti pouze soukromým osobám, ale také členským státům, které by měly určit orgán, jenž bude vykonávat dohled nad souladem s Nařízením. Tímto národním koordinátorem digitálních služeb by měl být Český telekomunikační úřad, jak vyplývá z návrhu zákona o digitální ekonomice, který je v současné chvíli předložen vládě k projednání.
